Chybovat je lidské. Jsou ovšem chyby a chyby. Některé člověk páchá, aniž by o nich příliš přemýšlel, prostě nemůže jinak. Vezměme třeba Brighta. Musel utrpět hodně tvrdý náraz, aby si uvědomil, že ten jeho poněkud lehkovážný vztah k dívkám není – nebo by alespoň neměl být – nic normálního a že by se měl změnit. Pak jsou ovšem činy, jichž se člověk dopouští takříkajíc po zralém uvážení, mnohdy „pro dobro“ toho, koho se daná věc týká. A zjištění, že to byla chyba, že se to mělo řešit jinak, většinou hodně bolí. Jako teď Andyho Browna to utajené Eframovo otcovství.
